12/14/2013

Recenze: Hostitel

Autor: Stephanie Meyerová
Nakladatelství: Tatran

Melanie Stryderová se odmítá vzdát.
Náš svět napadl neviditelný nepřítel. Lidé se pro tyto mimozemšťany mění na pouhé hostitelské tělo; jejich mozek ovládne vetřelec, ale tělo zůstává netknuté a zdánlivě beze změny pokračuje v předchozím životě. Obětí mimozemšťanů se rychle stane drtivá většina lidstva.
Když vetřelci dopadnou i Melanii, jednu z hrstky přežívajících "divokých" lidí, dívka vůbec nepochybuje, že nastal její konec. "Poutnice" - její vetřelecká "duše" - která teď ovládla Melaniino tělo, dostala předem varování před problémy existence v člověku: změť pronikavých emocí, příliš mnoho smyslů, vypjatě živé vzpomínky. S jednou potíží však Poutnice nepočítá: předchozí obyvatelka těla se odmítá vzdát vlády nad svou myslí, i když tělo jí už nepatří.
Poutnice bádá v Melaniiných myšlenkách a doufá, že objeví příčinu nezdolného lidského vzdoru. Místo toho Melanie naopk zaplní mysl Poutnice vzpomínkami a podobou milovaného muže - Jareda, který se dosud někde skrývá před vetřelci. A jelikož Poutnice se nemůže oddělit od Melaniiny tělesné touhy, sama začne prahnout po muži, jehož má odhalit. Když vnější okolnosti přinutí Poutnici a Melanii, aby uzavřely nedobrovolné spojenectví, vydají se spolu na nebezpečnou a nejistou pouť za mužem, kterého obě milují.
Stephenie Meyerová patří k nejzajímavějším autorům současnosti. Ve svém Hostiteli nám předkládá strhující a nezapomenutelné dílo o vytrvalosti lásky a o samotné podstatě toho, co člověka dělá člověkem.

Lidi a teď vážně. Pokud si myslíte, že Hostitel je jako Twilight jenom pro to, že je od stejné autorky tak se mýlíte. Hostitel je něco úplně jiného, něco úplně úžasného!

Meyerová si tentokrát vzala vcelku zvláštní téma, po bestselleru s upíry totiž zvolila sci-fi. A udělala dobře, protože ona je vážně dobrá a to s v Hostiteli krásně odráží. Meyerová má všechno krásně promyšlené a to snad už jen díky tomu, jak tam vypráví o jiných světech tak, že si je člověk dokáže vcelku dobře představit. A pak taky hodně dobrá hlavní postava. Po nemotorné a poměrně naivní Belle na scénu přichází šikovná a po všech směrech silná Melanie a teprve po Melanie se objevuje ta nejhlavnější - Poutnice. Poutnice je teprve něco, vážně. Nejzajímavější je na ní to, jak pro to, aby nalezla Jereda a jejího bratra - vlastně Melaniiho - dokáže překonat sebe samu, tu zakořeněnou pravou povahu duše v sobě zlomí a vzniká z ní jiná Poutnice, ta která Jereda a Jamieho miluje natolik, že je pro ně jakožto pro lidi, ochotna obětovat vlastní život.

Fascinující mi však připadají hlavně ty vzpomínky, které Mel ukazuje Poutnici. Už snad jen tím, že jsou psané v přítomném čase a jiným stylem písma. Nejen díky tomu mám tyhle úseky snad nejraději, hned po vnitřních monolozích, které vede Poutnice s Melanií. Ano ty vnitřní monology. Úžasná věc, občas jsem si při čtení myslela, že mi Melanie mluví v hlavě i když se mi to opravdu jen zdálo.


Zdá se mi, že i většina postav má hodně propracované charaktery, které nejsou nijak zanedbávané. Meyerová se snažila dát prostor skoro všem, ale věděla, kde jsou meze. Takže prostoru tolik zase nedávala i přesto, skoro každý z nich má v Hostiteli svůj konec, ať už dobrý nebo špatný. Převažují, ale hlavně dobré konce, což jsou por knihu připsané body k dobru.

Hostitel je navíc prostě taková ta dobrá kniha s vcelku rychle a pohodlně ubíhajícím dějem, kde nejsou nějaké extrémní bitky ani nic takového. Zajisté sem tam se někdo popere, ale není to tolik frekventové. Z mého vlastního hlediska je Hostitel opravdu dobře promyšlený a udělaný tak, aby čtenáře nenudil a zároveň si u něj dobře odpočinul. Proto také ode mne Hostitel získává celých pět hvězdiček s čímž jsem byla rozhodnuta hned po tom, co jsem si přečetla první stranu.

Žádné komentáře:

Okomentovat