Konečně druhé Problémy knihomolů. Tentokrát si Lenka rozhodla číst na zastávce autobusu, jak to, ale dopadne?
Ráno bylo rušné a celé takové hrozně uspěchané. Byla jsem ráda, že jsem vypadla z domu na čas a ještě si stihla vzít všechno a hlavně knížku. Dneska jsem sáhla po stokrát přečteném Harry Potterovi, který mi dělal společnost dost často. Na zastávce čekalo už pár lidí, asi to mělo za chvíli jet. Nevadilo. Posadila jsem se na lavičku, otevřela knížku na libovolné stránce a začetla se. Každý druhý odstavec jsem zvedla oči od stránek a koukla se jestli náhodou už autobus nejede. Když už jsem za sebou měla asi pět stran, podívala jsem se na hodinky. Měl by přijet asi do pěti minut. Dost času na to dočíst kapitolu. A tak jsem přestala sledovat okolí a pohodlně si četla. I přesto, že jsem děj znala nazpaměť od těch napínavých chvílí jsem se nemohla nikdy odtrhnout. Hltala jsem každé písmenko a téměř přestala vnímat okolí. Jakmile Harry zabil Baziliška, zvedla jsem hlavu a v šoku sledovala autobus stojící přímo přede mnou. Rychle jsem zaklapla knížku a vyběhla k němu. Už zavíral dveře a já začala zběsile mačkat to tlačítko vedle, aby je otevřel. Lidi uvnitř autobusu na mě koukali, jako na blázna. Dveře se zaklapli a autobus se zahučením odjel. Uraženě jsem se vrátila k lavičce a protentokrát raději zastrčila knížku do tašky a pozorně sledovala okolí, abych ten další náhodou neprošvihla.
To je pěkný :D Já teda na zastávce většinou moc nečtu, to až když si sednu v tom autobusu/metru/whatever :D Pamatuju si ale, že když jsem si vyzvedla Papírový města, hned jsem při čekání na metro začala číst, ale, že by mi metro ujelo, to naštěstí ne :D
OdpovědětVymazat