Poslední strážkyně||2 Hudba ráje, tedy pekla

2 Hudba ráje, tedy pekla

Většinu noci jsem čučela na strop. Bylo mi hrozně, ale určitě ne tak hrozně jako Wesovi. Dopis mi tu nechal. Četla jsem ho tolikrát, že jsem z něj už byla schopna citovat. V měsíčním světle, které do pokoje procházelo oknem, jsem si ho přečetla ještě jednou celý.

Poslední strážkyně||1 Předvečer všech svatých

Část první: Pod skleněnou kopolí

1 Předvečer všech svatých

Rozběhla jsem se po balkóně starého domu za tím proradným upírem. Podrážky tenisek mi podkluzovali na mokré dlažbě a do očí mi stékal déšť. V tomhle počasí se vážně loví úplně úžasně. Upír se v běhu otočil a běží pozadu. Věnoval mi vítězný úsměv a s děsivou ladností přeskočí zábradlí, které mi sahá po pas. Nemohla jsem běžet až ke stejnému místu, kdy skočil on. Vyhoupla jsem se jednou nohou na zábradlí, druhou si přitáhla a v rychlosti z něj skočila na polorozpadlou stříšku. K mému neštěstí jsem dopadla na kraj, kdyby nebyla stříška mokrá, vybalancovala bych to, jenže ona mokrá byla a já po zádech sletěla pět metrů na zem. Zapadla jsem do zblácené země a vyrazila si tak dech. Upír opatrně došel ke kraji střechy a hrozivě se zasmál, pak zmizel v hustém dešti.

Poslední strážkyně||Anotace

Courtney Whiteová chce ve svém životě jen jednu věc. A to být jako její přátelé. Být normální teenager, který nemusí řešit problémy, jako jsou upíři a vlkodlaci, výjimečně i vzývači. Courtney se však život obrátí naruby ještě víc, než ho má, přijde na to, že zdánlivě nenápadný člověk v rukou drží osud celého světa a že jeho smrt či život rozhodne o tom, jestli se naše pokročilá doba v jedné vteřině neodpálí zpět do doby kamenné.